UNITED NIPPERS

UNITED NIPPERS - jihočeský florbalový tým sídlící v Suchdole nad Lužnicí

Příběhy slavných

Jak jsme se loučili s prázdninami 2007

Jak jsme se loučili s prázdninami 2007

     S koncem prázdnin pro nás skončilo celodenní nekonečné lenošení a diskutování nad tématy pro nás ohromně důležitými na suchdolských pískovnách. Mezi naše oblíbené odpolední odpočinkové destinace určitě patřila terasa v hostinci U jezárka, kde nikdo nikdy neřekne, ,, ten vrchní je nějakej divnej“, protože tam točí nejlepšího Kozla na světě. Dále nám vůbec nebylo divné, že naše kola zastavují samy bez jakýchkoliv našich pokynů v místních nálevnách U Čechalů, U Školků, U Šíslů, v Tušti a Pod plachtou, kde by nám Jirka Kočkopes upekl bramboráky snad i ve tři ráno a ještě by nás i naše propocené smradlavé věci z florbalu rozvezl domu. Strašně nás bavilo sledovat ten prázdninový ruch, na který si naši starší spoluobčani nikdy nemůžou zvyknout. Když si konečně po dvou měsících zvyknou a přestanou nadávat, že v obchodě nejsou rohlíky a chleba, tak zase vše umře, ale to je ve všech turisticky atraktivních místech asi normální. Noc ze soboty na neděli jsme většinou trávili v Chlumu. Mezi mínusy těchto prázdnin musíme přiřadit to, že se nám nepovedlo nalézt společný volný víkend na pořádnou pařbu v námi oblíbené Nové Bystřici. Naopak velkou radost nám udělal florbalový turnaj ve Rtyni, kdy tahle banda hokejbalistů a rekreačních hokejistů se dokázala neskutečně semknout, tak že by snad jeden za druhého položili život a nejhezčí sportovní zážitek korunovaný 2. místem byl na světě.

     Loučení s létem jsme naplánovali na 1. zářijovou sobotu roku 2007. Místem konání byla, za šestero horami, sedmero stokami, v hlubokých lesích, ukrytá chata u Mladošovic, kterou s obavami o její pozdější technický stav zapůjčili rodiče Milana a Pírse z Třešňovky. Jelikož jsme nechtěli nic podcenit, tak se bratři Duškové a Látys vydali posekat trávu okolo chaty a ohniště, spočítat židle a okouknout, co bude třeba ještě sehnat. Látys byl v tu dobu již zhmožděný z pádu na kole, ale v době pádu nebyl opilý, což jasně dokázal našim spravedlivým policistům dýcháním do balónku. Po vykonané práci jsme opekli klobásy, okoštovali lahvový Staropramen a vyrazili k domovu. V den akce vyrazila jako první po obědě autem známá esa Dušci a Látys. Společnost jim v autě dělal sud jménem Gambáč, zakoupený U Jezárka a pípa Žíznivka zapůjčená v rámci dobrých vztahů Romanem Šíslem.

     Chata se nachází v chatové oblasti Spolského rybníka. Mezi obyvatele těchto chat patří nám známí lidé, co sem jezdí celý život se svými dětmi, později třeba i vnoučaty a mají zde druhý domov. Mezi výjimky nepatří ani odpočívající Pražáci. Je zde i několik chat, které jejich majitel přes léto pronajímá hostům. Mezi takové patří i náš zvědavý soused se starostlivou manželkou, kteří zrovna při našem příjezdu nedočkavě vyhlíželi nové hosty. Dvěma bývalým učitelům pěkně spadly brady, když viděli vyndávání sudu, plnění kostky vodou, natažení kabelu a ostatní činnosti nezbytné k naražení piva. Oba začali tušit, že sobotní noc, která bude pro nájemníky první strávenou na chatě, nebude tak klidná, jak slibovali v inzerátu. Oba nenápadně obcházeli okolo chat, až jim to nedalo a museli prošetřit nastalou situaci osobně. Látys jim zběžně potvrdil pro ně nepříznivou domněnku o konání akce jen pro vyvolené. Pírs musel jet na fotbal, ale ujistil nás, že kdyby se týmu nedařilo, tak se nechá vyloučit, aby přijel včas a o nic nepřišel. Milan s Látysem zatím ochutnávali pečené dobroty na ohni, zapíjeli zlatavým mokem a hlasitě a srozumitelně popisovali do mobilu cestu ostatním pozvaným.

     Jako první přijeli manželé Negrů a Onndy, který trefně označil Moniky stav za dva v jednom. Později přijel i zbytek ve složení bratři Paďourkové, Císa, Krásič, Blafák, Baron, Karolína a Tužška, který jako jediný zabloudil. Ach jo, ta Tušť je tak velká!!!!! Dobře jsme se bavili, večer rychle ubíhal, sud nám pěkně ubýval a jídlo mizelo. Naštěstí jsme měli železnou zásobu lahvových, takže se dostalo na všechny žíznivky. Látys s Kloučkem jezdili na kánoi a končili smáčení od hlavy k patě. Ostatní chataři určitě museli slyšet uprostřed noci na rybníku jejich diskuzi, jestli je lepší Jindřiška či Lucka, ale my jsme měli dojem po jejich příjezdu zpět k molu, že nejlepší byla láhev fernetu. Císa s Mičlem na vodě zpívali píseň o chycené rybě a opravdu přivezli štiku, která jim skočila do kánoe a po té nám do žaludku. Na rožni v jednu dobu byli vidět pečící se kousky štiky a škvařící se mokré boty našich kanoistů. Ostatní se bavili mezi sebou, ale řeč stejně skoro pokaždé skončila u našeho úspěchu ve Rtyni, a tak bylo vidět dvojice, kterak se vzájemně plácají po ramenou a říkají si, ,,Seš dobrej, hrál si výborně!!!“ K tomu všemu hrálo CD, konkrétně nám stačily 3 skladby od Třech Sester – Už koluje fáma, Dederon a nově objevená píseň Homosexuál. Baron se v tuto dobu snažil zhubnout a nepil pivo, tak za večer do sebe vylil bez hubnoucích účinků asi 2,5 litru bílého vína. Postupně odcházeli jedinci spát. Do 4 hodin zůstal jen nesmrtelný Látys a drzý Blafák. Poté také zalehli.

     Okolo 10 ráno začala chata a spáči v ní opět ožívat. Největší poptávka byla po nealku, ale třeba takový Baron v rámci ozdravného pobytu posnídal litr bílého vína, prý abychom ho nemuseli vést domu. Když naši noví sousedi ráno vyšli ven, tak vypadali jako by celou noc nespali, ale můžou si za to sami, protože si vybrali termín, který byl rezervován pro nás a ne pro nějakou náplavu. Jedna polovina z nás uklidila uvnitř chaty, ta druhá rozdělala oheň, spálila zbytky potravin a obaly, což by určitě viděl nerad pan Bursík, ale zase kdo rád vidí p. Bursíka!!! Loučení s prázdninami se povedlo. Máme zase na co vzpomínat. Chatu a okolí jsme nezapálili a světe div se, nerozbili jsme ani skleničku.

Žádné komentáře
 
Případné námitky, dotazy a postřehy k blogu posílejte na unitednippers@googlemail.com

Děkujeme!