UNITED NIPPERS

UNITED NIPPERS - jihočeský florbalový tým sídlící v Suchdole nad Lužnicí

Příběhy slavných

Jak jsme ženili Negra a vdávali Negrovku

     Jak jsme ženili Negra a vdávali Negrovku

     Na 9. 6. 2007 měl náš spoluhráč Negr naplánovanou svatbu. Manželkou se mu měla stát Monika. Negrovka je pro nás druhá máma, co nás hlídá a dělá si o nás starost při našich cestách za kulturním vyžitím. Některým členům našeho seskupení se pod přísahou znamenající vyloučení z týmu a doživotní opovržení, Petr či Monika ve slabší chvíli svěřili se společným úmyslem. Jenže taková svatba na malém městečku se před lidmi neutají, a tak netrvalo dlouho a věděla to i ta poslední babka na Klikově.

     Pro nás vdavky znamenali dlouhodobé vymýšlení podoby svatebního daru a ještě jsme se museli postarat o nějakou akci před radnicí v Třeboni. Po florbalovém pátku jsme vždy společně poseděli nad několika sklenkami coly a přemýšleli. Nejnápaditější byl Onndy, ale nakonec jsme se rozhodovali mezi 2 možnostmi. Jelikož jsme chtěli být co nejoriginálnější, tak to bude buď nová plastová popelnice nebo starý dětský kočárek, vše samozřejmě řádně vyzdobeno dle našeho vkusu a možností. Nakonec jsme se rozhodli pro kočárek, protože měl být pro nás snadno dostupný a na popelnici by ostatní asi koukali divně.

     Negr si vybral za svědka Onndyho, což bylo dobře, protože jsme měli špeha s mobilem přímo na obřadě. Další naší špiónkou nastrčenou přímo v rodině byla malá Negrovka. Svědkovi Onndymu byl předem zkontrolován budoucími manželi občanský průkaz, jestli ho nemá propadlý, aby se předešlo případnému nedorozumění. V pátek, den před svatbou, jsme od rána zažívali první prekérní chvilku, žhavili se telefonní linky a sháněl se kočár, protože my páni kluci máme vždy spousty času. Jeden kočár byl bez podvozku, onen byl zase bez koleček, támhle ten byl potrhaný, no prostě technický stav vozidla nedovoloval ho dovést k Jezárku a poté úspěšně předat. Nakonec Onndy úspěšně vyměnil láhev fernetu za kočárek se sousedem. V pátek byl kočárek odpoledne zaparkován ještě u Ondřichů na zahradě, nebyl vyzdobený a to nás ještě čekal večer oblíbený florbal, kterého se měl zúčastnit i Negr. Po florbalu, který ženich pro nespecifikované zdravotní problémy nemohl absolvovat, jsme se odebrali do restaurace U stehen, kde jsme den svatební zorganizovali. Ondy s Milanem ještě pozdě večer na kole dopravili kočárek k Látalům na výzdobu. Kluci s kočárkem cestou zažívali muka, protože ten nechtěl zatáčet, kolečko se jim seklo v mezeře v kanalizační vpusti a ještě stihli nabourat Favorita.

     Dopoledne v 11:30 byl obřad, proto byl vyslán předvoj ve složení Mičl, Látys, Tužška, Karolína na průzkum Třeboně. Před radnicí se k nim připojil Klouček a Jindřiška. Milan s Císou jeli na obřad na poslední chvíli, takže byli uřícení a my nervózní, aby to stihli. Ve chvíli, kdy manželé Negrovi vyšli z radnice, jsme udělali dvojřad a Negrovi nandali železnou kouli. Pokud chtěl Negr sundat kouli z nohy, musel se trefit tou nejhorší hokejkou zvanou hadicovka do branky, což se mu povedlo bohužel už na druhý pokus. Poté jsme si s nimi připili, popřáli jim a odebrali se k Látalům na zahradu, kde se zdobil kočárek. Panenku zvanou Negřátko, kterou darovala Karolína, akademický natěrač Císa zručně svlékl a nastříkal černou barvou, aby se to nepletlo. Ostatní se podíleli na výbavě kočárku. Kočárek byl ověšen barevnými fábory, známými postavičkami Teletabies, starými bruslemi, lyžemi, plyšákem, který ale neměl tělo, Rumcajzem, kterému chyběla hlava a ostatním harampádím. Polepený byl znaky HC Mountfield a podepsaný každým z nás. Vedle panenky v kočáře byla zastlána láhev zelené, plnotučná hořčice a salám Vysočina.

     Po výzdobě, na které se aktivně podílela i paní Látysová byl na 6 hodinu domluven únos nevěsty. V 6 hodin byla nevěsta pod záminkou kontroly rožněného pašíka naložena do auta a unesena. Celá kolona se vydala směr Františkov. Jenže na Františkově na nás čekalo nemilé překvapení v podobě dvou zavřených restaurací, takže jsme museli změnit plán a vyrazit na Rapšach. Pan Negr zatím seděl na hostině a na Onndyho dotazy, zdali mu něco nechybí pohledem na jídlo a pití pohotově odpověděl, že ne. Za chvíli ovšem začal paní Negrovou hledat a docházelo mu, odkud vítr vane. Sedl do auta, řidiče dělal Onndy, spolujezdkyni Aneta a vyrazili hledat. Negr se zklamaně vracel k autu od Stehen, Pávků, Kaprů, Diosu. Nakonec mu došlo, že bychom mohli být na Rapšachu. Tady probíhala zábava v plném proudu. Tahounem nemohl být nikdo jiný než Látys. Když nás konečně našli, tak s námi chvilku poseděli a museli odjet zpět na večeři.

     Večer měl přijít náš vrchol v podobě předání daru, o kterém neměli Negři ani ponětí. Strašným utrpením byla pro Tužku a Karolínu už samotná cesta přes Suchdol s kočárem za velkého zájmu přihlížejících. Při našem příjezdu do dvora restaurace jsme vzbudili obrovský zájem, protože takhle vyzdobené a rachotící vozidlo ještě nikdo asi na svatbě neviděl. Po ženichem sponzorované akci na Rapšachu dobře naladěný Látys neskutečně procítěně přednesl novomanželskou báseň, která pobavila celé svatební publikum a tleskající přihlížející. Poté jsme si byli načepovat pivo, které teklo z pípy ve zdi jako z vodovodu a novomanželé nás usadili ke stolům, které se prohýbali pod vahou všelijakých pochoutek. Takhle jsme pili a hodovali asi do 4 hodin dalšího dne. Někteří vytrvalci se dočkali i dalšího rána. Byli jsme moc spokojeni, že střílení na branku po obřadu se neproměnilo v trapas a ještě raději jsme viděli vykulené oči Negrů a vysmáté svatebčany při pohledu na náš kočárek a výbavu v něm. Jen nás zklamal přístup družiček, které obcházeli potichu kočárek a ptali se, proč je ta panenka černá???

Žádné komentáře
 
Případné námitky, dotazy a postřehy k blogu posílejte na unitednippers@googlemail.com

Děkujeme!